Ян КолларSLÁVY DCERA. 642 KDYŽ JSME VYŠLI - JEŠTĚ PŘEDE BRANOU...ДОЧЬ СЛАВЫ. 642 СОНЕТ

Když jsme vyšli - ještě přede branou
vidím klečet starce slepého,
vlasů bílých, roucha černého,
potokem mu selzy k nohám kanou;

bil se v persy, kořil s opykanou
vinou skutku svého bludného,
žel mi bylo jeho tklivého
losu, i jdu k němu na zeptanou:

"Padam do nog, ja sem Polak Gliński."
Gliński? - hotujte se k odjezdu,
dnes se končí byt váš nehostinský;

ihned jsem ho k dceře jeho vzala
odtudto a vedla na hvězdu,
která co voz pro nás tu už stála.